Muflony jsou jedním z nejstarších bylinožravých artiodaktylů, od kterého přišla domácí ovce. Neobvyklá struktura rohů, teplá a odolná srst je z nich dlouhodobě stala předmětem lovu, ale ne vždy legálně získaná trofej. Dnes některé druhy volně žijících ovcí jsou na pokraji vyhynutí a uvedené v červené knize. Vylepšete situaci, uložte genofond ochranná opatření těmto vzácným zvířatům pomáhají údržba rezerv a rezerv. Také v tomto smyslu zaslouží si pozornost a stává se slibnějším chovná práce s nimi ve specializovaných farmách.
Obsah
- 1 Jak muflony vypadají
- 2 Stanoviště a druhy divokých ovcí
- 3 Životní styl
- 3.1 Co tato zvířata jedí
- 3.2 Vlastnosti jejich chování
- 3.3 Nemoci
- 4 Reprodukce
- 5 Životnost
- 6 Obsah doma
- 6.1 Volební požadavky
- 6.2 Chov
- 6.3 Údržba horských ovcí v užitkové oblasti
Jak muflony vypadají
Divoká berani jsou harmonicky složená středně velká zvířata. V nich se projevuje sexuální dimorfismus. Výška v kohoutku u dospělých samci jsou 80–83 cm, s více miniaturními ženami – asi 70 viz. Hlavní vnější rozdíl je v přítomnosti mužských rohů. Jsou docela cool sada vzhledem k podélné ose lebky, nejčastěji ohýbané homonymním typem (kochleární, spirála) zkroucený), směřující rovně a dopředu, rovnoběžně se stranami hlava (někdy dopředu a mírně dovnitř). Délka vnějších rohů ohyb může dosáhnout 75–80 cm s obvodem na základně 20–25 cm. Díky takové masivní výzdobě jsou samci těžší o 20–25 kg ženy, které jsou buď bez rohů nebo mají v průměru malé rohy váží 35 kg.
Hlavní vnější rysy těchto zvířat jsou velmi pozoruhodné:
- Kompaktní tělo s vypouklou zadní linií vpředu a hluboká ňadra.
- Hlava s rovným profilem přední části je úměrná velikosti tělo a nasazené na středně velkém krku.
- Dlouhé končetiny s kopyty na přední dvojici asi 35 mm mm a na zadní straně – asi 40 mm.
- Poměrně malý ocas, přibližně 10 cm.
- Srst je tvořena tvrdou texturou vnějších vlasů a měkčí, ale hustě zabalená podsada. Někteří jednotlivci vlna vytváří na hrudi charakteristický objemný svislý ozdobné válce. Celkový odstín srsti se liší letní a zimní období, zatímco se liší od světla buffy-brown až tmavě tmavě šedé nuance. Kohoutková zóna lopatky a základna ocasu jsou obvykle tmavší a břicho, boky a zadní část zádi je lehčí. Barva podsady je vždy růžová béžová. Kontrasty s barvou srsti velmi tmavé, téměř tmavé černý pruh běží podél páteře od krku k хвостика.
Эти животные — прародители домашних овец
Stanoviště a druhy volně žijících ovcí
V závislosti na původu a lokalitě Existují dva typy: evropské a asijské (arkal nebo Ustyurt).
Místa původu zástupců evropských druhů – ostrovy Středozemního moře. Být původně endemický na Sardinii a Divoké ovce na Sicílii nedávno prošly umělým přesídlení na Kypru a hornaté pobřeží evropského jihu. V Ruská evropská odrůda se nachází pouze na Krymu, kde byl aklimatizován před více než sto lety.
Anatolští, korsičtí, sicilští jedinci po přepravě a aklimatizace přizpůsobená jižním šířkám Ruska
Více obyčejné jsou arkals. Území jejich stanoviště je Kazachstán, jižní regiony Turkmenistánu a Tádžikistánu, Zakavkazsko, severozápadní horské systémy Hindustanu, Balochistánu, Íránu, Afghánistán
Ustyurt druh pohledu kvůli spálení slunce otužilý Evropan
Kromě distribučních oblastí, rozdíly mezi evropskými horami beran a jeho větší asijský kongener prakticky neexistují. Oblíbená stanoviště divokých ovcí jsou hornaté krajiny klidná úleva zaoblených vrcholů, náhorních plošin a mírných svahů bohatá vegetace. Na strmých skalnatých svazích zvířata cítí se nejistě a na nebezpečných okrajích roklí se stávají zcela bezmocný. V létě žijí ve stinných oblastech vysokohorské louky. V zimě si zvířata raději užívají zahřívá slunce na úpatí horských svahů a schovává se před špatné počasí v kaňonech chráněných před větrem.
Životní styl
V přirozených podmínkách jednotlivá stáda těchto artiodactylů, počet až sto jednotlivců jsou dospělé komunity feny s ročními jehňaty a mladým růstem. Sexuálně zralý muži se k nim připojují pouze během období páření a v roce 2007 zbytek času žijí odděleně. V lokalitách divoké ovce vést sedavý životní styl, držet se stálých pastvin, zalévání a odpočinek. V přechodech zvířata používají to samé stezky – dobře značené stezky.
Sezónní migrace jsou v nich vzácné: pouze v suchých letech zvířata se potulují při hledání dostatku jídla a vody. S šťavnatým krmivem se přesunete na vyšší pohoří pozorováno v létě.
Největší aktivitu vykazují divoké ovce soumrak: před západem slunce jdou na louky, často daleko od míst denního úkrytu a pasou se celek noc s krátkými přestávkami. Se svítáním oni míří na své úkryty v roklích skal nebo ve stínu šíření koruny stromů, kde neustále ležely – docela hluboko (asi 1,5 m) jímky s dobře utěsněnou tepelnou izolací vzhůru nohama.
Převážná většina ve stádě jsou ženy a mladí
Co tato zvířata jedí?
Divoké berany jsou býložravé. V závislosti na ročním období, jejich hlavní zdroje potravin se mění.
- Jaro-léto strava horských ovcí tvoří forbs, charakteristické pro konkrétní stanoviště, mladé výhonky keře, listoví stromů.
- Na podzim je „menu“ doplněno žaludy, žampiony, ovocem a ovocem mršina.
- Tyto artiodaktyly nejsou upraveny zespodu sněhové pokrývky. dostat jídlo, takže v zimě se pasou během denního světla a jíst, co je na dosah: střílí jehličnaté stromy, mech, lišejníky, sušená tráva.
Jsou schopni uspokojit i potřebu pití velmi slaná voda, ne-li čerstvá.
Vlastnosti jejich chování
Horské ovce jsou opatrná zvířata, není snadné se k nim dostat blíže než 300 metrů: dobře vyvinutý pocit čichu, sluchu, vidění umožnit zvířatům rychle reagovat na potenciální nebezpečí. Cítí hrozbu a vydávají hlasité zvuky jako ostré pískat.
Schopnost rychlého běhu, překonání výšky až 2 metrů, skákání z 10 metrů římsy umožňuje úniku volně žijících ovcí nepřátelské útoky. Rychlý skok zvířete je velmi účinný: hlava je hozena dozadu, přední a zadní končetiny jsou zavřené, přistání nastává na nohách široký od sebe. Dokonce i jehňata v případě nebezpečí se neskrývají, ale raději uprchnou. Výjimkou jsou muži, kteří v roce 2008 ztratí obvyklou ostražitost období páření, kvůli kterému se často stávají obětí lovce nebo dravá zvířata. Tato zvířata jsou však docela zvědavá: utíkat před pronásledovatel, mohou se náhle zastavit a otočit, jako by ukazoval zdání zájmu o to, co se děje.
Nemoc
V podmínkách s dostatečným zásobováním potravinami a pohodlným pro Divoké ovce jsou přirozeně odolné vůči nemocem. Nejčastěji poškozovat zdraví zvířat a stát se příčinou jejich smrti hlístové nákazy, které se dělí na několik typů:
- Fascioliasis – akutní nebo chronický zánět jater, žluč pasáže způsobené infekcí trematody, Fasciola vulgaris (Fasciola hepatica) nebo obří fasciola (Fasciola gigantica). Intenzivní infekce larvy se vyskytuje v létě, při zalévání otvorů a pastviny umístěné v nízkých a vlhkých oblastech. U pacientů zvířata nemají chuť k jídlu, slabost, apatii. V Kojící ovčí mléko se stává tekutým, sání jehňat je špatné nasycený, rychle zaostávající za stádem. Akutní forma fascioliasy vede k chronické smrti s hepatitidou nemoc, zvířata nakonec umírají na vyčerpání.
- Moniesióza nejčastěji postihuje mladá zvířata do jednoho a půl roku věku let. Onemocnění způsobuje zástupce páskových helmintů Moniezia expansa, parazit v tenkém střevě. Intoxikace zpomaluje vývoj zvířete, snižuje jej odolnost vůči škodlivým faktorům, zvyšuje riziko sekundární infekce a nemoci. S intenzivní infekcí moniesia může v místě lokalizace tvořit spleť vede k obstrukci, inverzi a prasknutí střeva.
- Příčinou echinokokózy, která je těmito infekcemi často infikována zvířata, – bublinová forma hlístového hlína Echinococcus granulosus. Vývoj v tkáních jater a plic, echinokok mechanicky ovlivňuje buněčné prvky orgánů, které vede k jejich atrofii a funkčnímu poškození: poruchy trávení, dušnost, kašel. Důsledek rozsáhlého echinokokového zamoření je smrt zvířete.
V menší míře jsou horské ovce náchylné k infekčním nemoci. Z nich je nebezpečí pro zvířata hlavně bradzot – akutní intoxikace těla gram-pozitivní anaerobní bacil Clostridium septicum vedoucí ke smrtelnému výsledek.
Špatná (nesprávná) výmaz nadržené látky kopyta, když mají klenutý tvar, kroucení nebo ohnout se, což vede k patologickým změnám kloubů končetiny. Příčiny tohoto jevu jsou nejčastěji stanoviště. – divoké ovce v oblastech s měkkou a vlhkou půdou a – dědičné endokrinní choroby. Jednotlivci s podobnými anomálie ztratí svou mobilitu a hladovějí nebo se stanete snadnou kořistí pro dravce.
Chov
Divoké ovce dosáhnou puberty ve věku jednoho a půl roku. Pokud jsou však ženy schopny oplodnit ve druhém roce života, pak muži uzavírají manželství nejdříve v roce 2006 tři až čtyři roky věku.
Řezové období trvá od října do prosince. V této době ženy jsou rozděleny do malých – 10–15 jedinců – stád, ve kterých Jsou přítomny 2–3 dospělí soutěžící muži. Tlačí laskavosti vyvolených organizují skutečné turnaje: poté, co se předtím rozprostřel na poměrně velký, až 20 metrů, vzdálenost, „nápadníci“ se rychle přibližují a silně zarážejí základny rohů. Případy smrtelných zranění a zranění způsobených v boje nejsou známy, ale boj je dlouhý, dokončit vyčerpání soupeřů.
Vyhoštění poražených na konci bitev nenastane a v roce 2006 méně silné povlaky žen, s výjimkou dominantních muži. Polygamní odbory (haremy) tato zvířata poté Páření nevytváří: muži po dokončení mise opustí stádo, žít sám a neúčastnit se vazby potomstvo.
Těhotenství žen trvá asi pět měsíců. Masové jehněčí obvykle se vyskytuje na začátku dubna. Ovce přináší jedno nebo dvě jehňata: raritou jsou tři nebo čtyři děti v jednom vrhu. Již později dvě hodiny po narození se novorozenci mohou stát na nohy a následovat matku. První čtyři týdny jehňat krmte výhradně z mateřského mléka a nakonec Po zesílení přecházejí na pastviny.
Zpravidla se takové děti rodí 1-2, zřídka kdy více
Střední délka života
Ve svém přirozeném prostředí žijí v průměru ne déle než 8 let. Tenhle termín je prodloužen na 10-15 let v nepřítomnosti nepřátel – rysů, stepní vlci, vlci, i když jsou drženi v zoologických zahradách, lovecké farmy, přírodní rezervace, kde jsou zvířata vznikají příznivé podmínky. Jsou případy, kdy chov v zajetí s možností získání veterinární péče a zajistit řádnou péči horské ovce přežily do 19 let.
Domácí obsah
V poslední době chov divokých ovcí na farmy a v soukromých domácnostech. Chování zvířat v klecích pod širým nebem podmínky stanoví hlavní cíl hybridizace s domácími ovcemi pro rok 2007 zlepšování jejich ekonomických a užitečných vlastností: potomstvo vyznačuje se vysokou vitalitou, dobrou mírou růstu, odolnost vůči závažným onemocněním.
Požadavek na voliéry
Při navrhování příloh je hlavní funkční schémata života zvířat:
- jídlo;
- nedostatek stresových faktorů (blízkost predátorů, nepříznivý klimatické podmínky);
- schopnost pohybu;
- přítomnost vhodné skupiny druhů;
- vyhlídky na rozmnožování hospodářských zvířat.
Infrastruktura voliér je nastavena s ohledem na krajinu, reliéf terén, dostupnost pastvin a měly by zahrnovat následující hlavní prvky:
- zvláštní zařízení pro krmení zvířat a chov veterinární činnosti;
- integrovaná místa krmení;
- krmítka sena;
- solené olizuje;
- nádrže nebo zařízení pro zajištění nepřetržitého zásobování voda;
- přístřešky počasí.
Půda, na které jsou stavěny muflony, by měla být suché a skalnaté.
Při instalaci plotů použijte ostnatý drát nepřijatelné.
Korsické muflony lze také uchovávat doma podmínky
Chov
Vysoká hustota těchto zvířat ve voliérech výrazně snižuje materiálové náklady vlastníků zemědělských podniků domácnosti a zároveň negativně ovlivňuje tempo reprodukce. Pro úspěšný chov muflonů optimální míra hustoty obyvatelstva je 15 dospělí na 1 hektar voliéry. Současně kmenová skupina by měla sestávat ze tří žen schopných dávat potomstvo a jeden pes, připravený k reprodukci.
Při chovu volně žijících ovcí v zajetí, moderní systémy pasení hospodářských zvířat. Zároveň by měl – zohlednit specifika výživy zvířat v přírodním prostředí a – starat se o pěstování plodin, které tvoří hlavní krmivo základna.
Voliérští specialisté doporučují pastvu muflon v oblastech, kde je průměrná výška trávy 5–7 cm (v začátek a konec laktačního období u žen, kdy je potřeba krmení sníženo, je povoleno snížení tohoto indikátoru). Také je nutné pravidelně, každé jaro, vyrovnat půdu hlavního pastviny, provádět svou analýzu na přítomnost stopových prvků, nikoli umožňují hromadné rozložení vektorových plevelů parazitární nemoci. V zimním období tato zvířata obsahují směsi sena, obilí a zeleniny, krmné směsi pro ovce.
Správně uspořádaný prostor prostoru, provedení základní normy pro chov a krmení přežvýkavců, včasná preventivní a terapeutická veterinární opatření – zvýšit účinnost a ziskovost chovu volně žijících ovcí v EU, – farmy.
Údržba horských ovcí na pozemku
Ve dvacátém století se horská ovce stala předmětem neustálého lovu, a jejich počet začal prudce klesat. Ale šetří druh včas začal se zajímat a v důsledku toho se jejich stanoviště chránilo, byly vytvořeny rezervy.
Nyní se jich mnoho farem snaží přizpůsobit voliéře způsob života. Jedná se většinou o zvířata narozená v zajetí, přizpůsobený pro život doma. Plemeno ne množství práce pro zkušenou femer a populace těchto artiodactyls pouze zvýšit.
